36. Rallye Český Krumlov - review
O uplynulém víkendu proběhl 36. ročník Rallye Český Krumlov. Přináším krátké zhodnocení závodu.
Na závodu v Českém Krumlově nás čekala velká premiéra. Společně s Lukášem Pondělíčkem jsme do soutěže odstartovali s novým vozem - Citroen C2 R2 z dílen Target Motorsport, se kterým v závodě mistrovství světa startoval špičkový slovinský dvoukolkař Alex Humar.
Klasický květnový závod dostál několika změn. Hlavní změnou bylo vynechání „skokanské“ rychlostní zkoušky Přídolí. Část se ovšem jela jako shakedown. Naopak se objevila nová „rychlostka“ Slavkov. Servisní zázemí zůstalo na výstavišti v Českých Budějovicích, kde se jela také okruhová zkouška.
Již seznamovací jízdy naznačili, jak náročný Krumlov letos bude. Bylo vytaháno mnoho nečistot a po trati tekla voda. Překvapila mě také svou náročností nově zařazená zkouška Slavkov. Určitě by se dala přirovnat k Tisovce. Obsahovala jak rychlé úseky, tak velmi technické části v lese. Rychlostní zkoušky Malonty a Kohout jsou již tradiční a velice hezké, bez nich by tato rallye ztratila kouzlo. Ve čtvrtek večer po seznamovacích jízdách proběhla technická přejímka, kterou auto prošlo bez větších komplikací.
Se startovním číslem 49 jsme odstartovali z rampy pod Jelení Zahradou v Českém Krumlově. Následovala přezouvací zóna v nedalekém Kájově. Volba pneumatik nebyla snadná. V okolí panovalo nevyzpytatelné počasí. Mraky se honily po obloze, občas spadlo pár kapek. Zvolili jsme tedy kombinaci pneumatik takzvaně „na jistotu“. Media dopředu a kola na mokro dozadu. Již první rychlostní zkouška naznačila, že přechod z felicie nebude tak snadný, jak jsme si oba mysleli. Citroen chce úplně jiné zacházení. Motor funguje velice pěkně již od nižších otáček. Sekvenční převodovka toho také při brzdění dovoluje více. Prostě všechny návyky z felicie zahodit a začít pěkně od začátku. Trošku na rozpacích jsem byl z fungování zadní nápravy. Auto se mi zdálo velice nervózní, ale je možné, že toto vyřeší změna nastavení. Třetí rychlostní zkouška už se mi celkem líbila. Jelo se svižně ale zároveň s rezervou. Auto toho dovoluje opravdu hodně. Velice rychle reaguje na řízení. Konečně i ruční brzda funguje naprosto přesně. Za celou první etapu nedošlo k žádným hodinám ani přetočením. Noční zkoušky nám podle představ určitě nevyšly, jeli jsme oproti konkurenci pomalu. Za celou dobu trvání první etapy nebyla žádná krize a byly veliké rezervy.
Sobotní ráno bylo velice příjemné. Na obloze skoro ani mráček. Těšil jsem se konečně na suché tratě. Zprávy zněly, že místy je vlhko, ale osychá to. Ponďa zvolil na první rundu stejnou kombinaci pneumatik jako v pátek. Rychlostní zkoušku Kohout se nám podařilo projet bez defektu a následující Malonty jsem si již pořádně užil. Opravdu se mi to líbilo. Zajeli jsme taky velice slušný čas. Následovala další rychlostní zkouška. Náročný Slavkov. Ponďa odstartoval ve stejném tempu jako na Malontech. Již asi 5 km po startu přišla krize. V zatáčce, kterou jsme měli napsanou jako P 3,4 za strom, se citroen dostal do smyku a namířil si to na pěkný vzrostlý strom. Naštěstí se asi 30 cm od něj zastavil a bez pomoci diváku jsme vyjeli. Ztráta cca 30 vteřin. Krizím na této rz nebyl konec. Asi na 10. km zkoušky jsme byli opět venku :). V těžké pravé zatáčce jsme sklouzli „ po čumáku“ do bahna. Auto již bez pomocí ven nevyjelo. Naštěstí zde bylo spousta diváků, kteří nám pomohli auto z bahna vydolovat. Vyprošťovací akce jsem se účastnil i já. Auto bylo naštěstí bez poškození. Odnesl jsem to akorát já a spolupomocníci z řad diváku. Byli jsme špinaví až za ušima. A když říkám špinaví, myslím tím pořádně zaprasení od bahna. Levá strana mojí černé kombinézy byla od ramena až k patě samé bláto. Chtěl bych jim tímto moc poděkovat za pomoc. Do cíle vložky jsme dojeli bez intercommu, jelikož díky blátu přestal fungovat. Za cílem jsme ještě jednou zkontrolovali celé auto, zda je všechno v pořádku. Následoval Českobudějovický okruh a přeskupení. Zde se ukázala moje motokrosová úprava kombinézy jako vděčné téma k povídání :-D.
V servisu se provedla jen lehká údržba. Ač byla trat suchá, Ponďa nechal stejné gumy jako na předešlé rundě. Kohout byl po nehodě zrušený, proto jsme závodili jen na posledních dvou rychlostních zkouškách. Časy byly horší než při prvním průjezdu. Myslím si, že to byla vina hlavně pneumatik, které nefungovaly zrovna ideálně. Na poslední rychlostní zkoušce nás přeskočil ještě Kundrát. V cíli jsme teda skončili jako 8 posádka třídy A6.
Po dlouhé době můžu říct, že se mi soutěž líbila jak z organizační stránky, tak i tratě byli opravdu krásné. Další soutěží pro mě bude Rallye Lužické Hory, kde pojedu s Feldou společně s Mirkem Plíhalem.
