Krátká Rally Vysočina a povedené Hustopeče
Rally Vysočina Telč se jela jako druhý ročník po přesunutí centra soutěže do Telče. V loňském roce jsem se zde s Mirkem Plíhalem příliš nesvezl a své pusobení jsme zakončili havarii na RZ 2. Letos jsem na soutěži startoval s Lumírem Firlou na černém Mitsubishi Lancer EVO VII.
Podmínky byly stejně jako v loňském roce velice těžké. Soustavně pršelo a na trati bylo již při seznamovacích jízdách celkem dost bláta. Seznamovačky i přejímky proběhly v pořádku. Letošní ročník měl servisní areál přesunut do bývalé pily, kde se areál působením vody proměnil v bahenní koupel.
Ráno jsme obuli mokré matadorky a pustili se do boje. První rychlostka byla spíše seznamovací, Lumír potřeboval na vodě dostat potřebnou důvěru. I přesto, že jsme jeli velice opatrně, jsme ovšem zajeli 12. čas. Na rychlostní zkoušce 2 byl již pocit z jízdy mnohem lepší. Bohužel kousek před cílem se spálila zapalovací cívka a auto začlo jet jen na 2 válce. S touto závadou nemělo cenu pokračovat, a proto jsme ze soutěže odstoupili.
Následujícím podnikem byla Agrotec Mogul Rally Hustopeče. Na tuto soutěž jsem se celkem těšil, jelikož se nám zde v loňském roce dařilo. Závodu předcházelo u mě trochu hektické období a přípravy na státní závěrečnou zkoušku na vysoké škole. Tu jsem úspěšně složil v úterý před soutěží a do Hustopečí již odjížděl jako novopečený bakalář. Již během seznamovacích jízd jsem ovšem viděl, že pořadatelé provedli změnu tratí a zařadili nové úseky. Bohužel tato změna se mi vůbec nelíbila. Zejména páteční etapa byla hodně rozbitá a pořadatelé nejspíš stavěli trať na pěkné počasí, a nepočítali s deštěm. Po seznamovacích jízdách byla na programu Bagršou, kde jsme si mohli vyzkoušet obsluhu zemědělské a stavební techniky. Já jsem si oblíbil zejména traktory Case lil.
Na páteční ráno pak byly na pořadu administrativní a technické přejímky. Nově v areálu brněnského výstaviště, kde startovala první rychlostní zkouška. Přejímky proběhly bez problému, Lukáš provedl drobnou úpravu nastavení a čekali jsme na večerní start rychlostní zkoušky. Rychlostní zkouška na veletržním výstavišti v Brně byla dobrý tah od pořadatelů, ale její provedení již méně. Zejména dopředu ohlášený „brod“ měl podobu hasičské nádrže se 2 nájezdy. Toto bylo opravdu nelogické a zbytečné. Počasí bylo nevyzpytatelné několikrát se střídalo slunečno a déšť. Rychlostní zkoušky byly celkem daleko od Brna, a proto se těžce volily pneumatiky. Nově se taky jela celá první etapa za tmy. Celkově tuto etapu hodnotím spíš negativně než dobře. Sice jsme jeli bez chyb, ale já jsem se nemohl dostat do tempa a sekal jsem v diktátu jednu chybu za druhou. Rychlostní zkoušky se mi také nelíbily a celkově mě to moc nebavilo. Musím pochválit polského pilota Lukasze Habaje, který nám všem ukázal, jak se s C2 R2 max dá jet. Opravdu klobouk dolů před jeho výkonem. Etapu jsme přežili a v servisu nebylo potřeba ani řešit nějákou závadu. Končilo se velice pozdě někdy kolem 2-3 hodiny ranní a vstávalo se již v 9 ráno druhý den. Únava byla znát úplně na každém.
Druhá etapa se nesla přesně v opačném duchu. Probudili jsme se do krásného počasí a jasné oblohy. Ač jsem byl pořádně unavený, tak jsem se na závod těšil. Sobotní rychlostky se mi zdály lepší a trochu záživnější. Celou dobu jsme jeli bez krizovek a riskování. Jeli jsme tak, abychom zasebou udrželi Milana Kneifla, což se po celý závod dařilo. Letošní Hustopeče pro nás tedy skončili na hezkém 20. místě absolutně, 3. místě ve skupině A a A6 a druhém místě v C2 R2 max trophy, které naprosto zaslouženě vyhrál Lukasz Habaj.
