Úspěšná Třebíč a stávkující technika
Byl jsem velice zvědavý, jakou připravili pořadatelé třebíčské rally trať. Po loňském tragickém ročníku se z velkého mistrovství přesunuli do sprintů. Závodu jsem se účastnil společně s Lumírem Firlou a naší babičkou Mitsubishi Lancer Evo VII.
Už při seznamovačkách se ovšem ukázalo, že nás čekají na sprint dlouhé přejezdy a vcelku nekompaktní soutěž. Seznamovací jízdy proběhly v poklidu a pohodě. Bylo krásné počasí a pořádné horko. Přejímky taky Ok. Dle předpovědi se ovšem na závod dal očekávat déšť. Ráno to ovšem až tak moc nevypadalo a tak jsme obuli poslední slicky od Matadoru . Díky velké vzdálenosti servisní zóny od prvních rychlostních zkoušek ovšem počasí nebylo úplně čitelné a už při přejezdu na první rychlostní zkoušku začalo poprchávat a následně se spustil pěkný liják. První rychlostka naštěstí byla zrušená. Nevezli jsme sebou mokré kola, jako špička. Suché matadory jen cítí vlhko a přestávají fungovat, natož při průtrži mračen . Proto se dal očekávat celkem očistec. Druhá rychlostka byla klasická městská, která je sice krátká, ale zrádná. Prožili jsme si jednu krizovku na mostě, ale naštěstí v pohodě. Následující test se mi líbil nejvíc z celé soutěže. Byl rytmický a vedl v lese. Na cestě bylo hodně botelu a auto neustále jezdilo bokem. Myslím, že za takových podmínek na slickách za neustálého deště to byl spíše boj o přežití.
V servisu se provedla jen krátká údržba a kontrola a obuli jsme mokré Matadory. Ty narozdíl od suchých funguji výborně. Následující rundu pořadatel zařadil 2 rychlostní zkoušky jedoucí se za sebou s velkým přeskupením a následně jejich druhé průjezdy. Pro nás začínal závod jakoby odznova. První rychlostka byla taková oťukávací, aby si Lumír zvykl na mokré kola a jejich přilnavost, ale od následujících testů jsme pořádně zrychlili a až do konce závodu se prokousávali ze začátku třetí desítky až ke konečnému šestému (!!) místu absolutně a zatím letošnímu nejlepšímu výsledku. Opravdu mě ta jízda bavila a bylo vidět, že Lumír na vodě opravdu umí. Potěšily nás i čtvrtý a pátý čas absolutně v rychlostní zkoušce. S Lumírem jsme si i při velice špatném počasí jízdu naprosto užili.
Nedlouho po Třebíči následoval nový sprint v Krkonoších. Oproti Třebíči se jednalo opravdu o kompaktní závod. Jely se 4 rychlostní zkoušky o dvou průjezdech. Svým charakterem byly spíše rychlejší, ale vcelku záživné. Po dlouhé době jsem zažil situaci, že bylo více ostrých km než přejezdových. Seznamovačky i přejímky byly taky bez problému. Dobrá atmosféra byla ještě umocněna fajným ubytováním v podhůří Krkonoš „na samotě u lesa“. Samotný závod se jel za velice pěkného teplého počasí. S Lumírem jsme se shodli, že to bude velice náročné. Což se ukázalo již na „letecké“ první rychlostce, která byla zrušena po těžké havárii Pepy Petáka. Naštěstí se to obešlo bez vážnějších zranění a doufám, že jej už ve Vyškově uvidím na trati. Druhá rychlostka byla vcelku pěkná se spoustou zrádných úseků. Ze začátku jsme zvolili opatrnější tempo. Následující třetí rychlostka se mi teda líbila nejvíce. Byla na ni spousta šotoliny a hodně se řezaly zatáčky. Bohužel asi v půlce auto přestalo úplně jet a my museli letos již podruhé odstoupit kvůli technické závadě, tentokrát elektroniky.
Následujícím závodem pro nás s Lumírem bude Admirál rally Vyškov, která nahradila v kalendáři zrušenou prachatickou soutěž. Tak držte palce, ať to vyjde zase na nějaký hezký výsledek.
